Pamatujete si své dětské sny?

Já ano. A i kdybych si je nepamatovala, připomenu si je pokaždé, když čtu svým dětem z mých vlastních dětských knížek.

Dokresluji výjevy do Dětí z Bullerbynu. Promiňte, paní Heleno.

Tušíte, ano, ilustrovala jsem si je po svém. Dokreslovala jsem detaily do obrázků Ondřejovi Sekorovi i Heleně Zmatlíkové. Anebo to alespoň vybarvila – Děti z Bullerbynu byly zoufale černobílé, semtam béžová… kdo to měl vydržet?

Vybarvuji černobílé ilustrace.

Postupem času jsem na tenhle sen dílem zapomněla, dílem ho přehlušily „seriozní plány na pořádné studium“ a dílem jsem neměla čas ani příležitost se vůbec ilustrací zabývat. Chodila jsem sice kreslit pro radost, sem tam, ale spíše jsem kreslila a radostně stavěla sny někoho jiného.

Já před dětmi. Černé obroučky součástí dress-code.

S dětmi se objevil nový svět a noví lidé, a mezi nimi i Tereza Kramerová. Známe se dlouho, od občasných rad spíše odborných a naopak velmi kamarádského jen-tak-povídání jsme postupně došly k občasným kresbičkám, malůvkám a po čase i ilustracím k jejím projektům.

Ilustrace pro projekt Mé nové JÁ.

Když se Terka rozhodla napsat knihu, hledala ilustrátora pečlivě a na moje nervy nesnesitelně dlouho :).

Chtěla jsem to dělat já a věděla jsem, že se musím pořádně hecnout a zabojovat (kdo mě zná, ví, co to pro mě je za výzvu).  Ostatní uchazeče jsem v duchu viděla jako jednu souvislou řadu andělů se štětci, vytvářející dokonalost v jemných valérech nadpozemských barev. Navíc bylo třeba komunikovat, hlídat termíny odevzdávek z polských Krkonoš, kde nebyl signál, dodržet slíbené a doufat. Pečlivě jsem dodávala obrázky na posouzení, vyndavala štětečky, pastely, papíry s texturou i hladké….

Jedna vzorová kresba.

Musím přiznat, že se doteď dobíjím radostí z pocitu, který mě zaplavil, když jsem se dozvěděla, že to tedy opravdu budu kreslit já – já, já, jááá!

Práce to byla náramná.

Přidal se Petr, tiskový mág, který to všechno držel pohromadě, a Jitka, korektorka, která dokázala v textu najít sebemenší nesoulad – a změnila mi šířku řeky na obrázku, například :).

Od počátečního požadavku na cca 16 ilustrací, ke každé kapitole jedna, jsme se během dvou měsíců dostali na cirka 140 kolorovných kreseb, kresbiček i větších obrázků přes dvě strany. Nepočítaně skic, náhledů…

Často jsme pracovali v noci, takže fotky z procesu tvorby jsou vesměs temné a v žárovkovém světle.

Sušení akvarelů na rostoucí židli – tolik pater!

Změnili jsme formát knihy na pohodlnější ke čtení – ale až v poločase rozpracovanosti :-).

Změnila se barva kresebné linky z klasické černé na jemnou hnědou.

Hledala se voděodolná hnědá fixa – nakonec v Platýzu (kde jinde!) jsem našla Copic liner, tloušťka 0,3mm.

Hnědá linka udělá hodně muziky.

Ke konci, s termínem v tiskárně, se dodělávaly obrázky a barevné skvrny akvarelem do mokrého ( tzv. „blemcy“), jemné kresbičky a naopak na některé titěrné obrázky nakonec nedošlo.

Kresba na papíře Discobolos – nakonec jsem nahradila za Akvarel, který je hladší.

Předělávala se jedna ilustrace, protože Petr viděl v podřimující mamince hlavní hrdinky podřimující paní Bundovou z dávného seriálu… a tu jsme tam tedy nechtěli :).

Nahoře paní Bundová, dole překreslená maminka opravdická.

Hledala se obálka – z navržených variant nakonec Terezka vybrala tu pravou – za pomoci karet :).

Momentka z odevzdávky ilustrací.

Bylo to boží, doslova. Jsem tak vděčná!

Snad se Vám to bude líbit.

První noc poté, co jsem dostala můj vlastní vzorek, svázaný ručně v Knihařství Rak, jsem si Dívku s havraními křídly vzala do postele.

Tady je – hned vedle mé Dívky s oříškovými kukadly :).

Miminko knižní a opravdové, kterému to budu ráda číst.

P.S. Chcete tu knihu mít taky?  Tady :).