Bydlím kousek od pražského lesa, který je velmi populární mezi cyklisty. Ne těmi, co se šinou po lesních silnicích od hospůdky k hospůdce, ale zejména těmi, co projíždí divočinou, po těch nejtenčích cestičkách, a pumpují si do žil adrenalin.

Zároveň bydlím v rozvíjející se čtvrti, které se zvýšil počet obyvatel za posledních pět let zhruba třikrát. Z osmi set starousedlíků je tu najednou kolem dvou a půl tisíce lidí, pochopitelně zejména rodin s malinkými dětmi. A s pejsky.

Kupodivu všichni se sem nastěhovali kvůli tomu lesu za domem.

Pandemie dala lidem k procházkám, venčení i vyjížďkám v nejbližším okolí dobrý důvod. Děti se vrátily ven, chodí po okolí samy nebo v partách, jako to bývalo odjakživa.

A les? Ten je vyšlapaný mnoha novými stezkami, eroduje, nevsakuje a mně je ho líto.

Je mi líto i sporů, které mezi uživateli lesa vznikají.

Snažila jsem se tedy vymyslet, jak napomoct souladu.

Ze zákona plyne, že cyklistika v lese je – mimo lesní cesty – zakázaná, ale koho to zajímá, když to nikdy nikdo nekontroloval, nikdo nehlídal a vpodstatě to asi leckdo ani neví? Plus každý je tak trošku cyklista, je věcí cti být nad věcí a neprudit… Dokud Vám někdo málem nesmete dvouleté batole. Psi běhající navolno v lese taky nemají co dělat, ale to je snad ještě citlivější téma, protože kdokoli se zmíní, že by měl být pes na vodítku a nezdrhnout za vůní divočiny, je apriori „ten, který nenávidí psy“ (a tudíž má určitě i jiné hrozné vlastnosti).

Pokus o spolupráci se správci a vlastníky lesa selhal na tom, že ocitovali výše zmíněné zákonné ustanovení a pak prohlásili, že problém tedy nemůže existovat. A nemá smysl nikoho informovat nebo prosit o ohleduplnost, protože se, když je to přeci zakázané, nic neděje. Zlatý voči.

Nakonec jsme s místním Spolkem získali podporu radnice (díky!) a vznikly plakáty, které snad nikoho moc nenaštvou. Spíše informují. Sázíme na to, že si to třeba přečtou děti, které pak svými dotazy donutí i ega dospělých zamyslet se, jak se v lese chovají. Zda na kole minou rodinu s dětmi se slovy „Cywe tak UHNI, ne?!“, anebo zda přibrzdí a pak poděkujou. Anebo zda venčení opravdu pojmou tak, že je výsledkem uštvaná či stržená srna, hlavně, že se pes vyběhal. My tu máme i dost divočáků, tak se obáváme i kolize vyplašené černé a kohokoli dalšího.

Doufáme, že se v našem lese žádný vážný úraz ani odstřel myslivcem nestane.

Pokud byste chtěli plakáty do „vašeho“ lesa taky, stáhněte si plakáty, zdarma. Jen je neměňte, dopište si tam klidně kontakty, ale neuřízněte důležité informace, dík, a ať slouží!

Ať je nám spolu v lesích líp.