Namalovala jsem svůj první obraz olejovými barvami.

Vždycky jsem to považovala za nedostižnou techniku, ke které potřebuje člověk nejen barvy a štětce, ale taky terpentýn, plášť, ideálně i šišatou  čepici, velkou paletu, prosklený ateliér v zarostlé zahradě na Malé Straně a zejména, a to pro mě bylo obzvlášť svazující, vysokou uměleckou školu :).

Ale tolik mě to lákalo, že když u nás na konci světa otevřeli atelier s kurzy, přihlásila jsem se. A bylo to bezva.

Jak někteří již vědí z instagramu, namalovala jsem zátiší. Obyčejný výjev u nás doma na stole, na nějž jsme kromě čaje v cibuláku naskládali všechny ruce a ručičky. Aby bylo co malovat, říkala jsem si :).

Předloha – původní fotka.

Předlohu jsem si nechala barevně vytisknout a nakráčela jsem do ateliéru. Bez pláště i palety, pak jsem zjistila, že i bez terpentýnu, protože ten už se přeci dávno nepoužívá (jsem ale z minulého tisíciletí, tak mám na zteřelost informací nárok :)). Tužkou jsem si pak přenesla na plátno obrysy, nahodila si lehce (3 hodiny soustředěné práce) stíny a světla a dala se do toho.

Světla a stíny.

Mám zkušenost s akvarelem, fixkami… ale tohle bylo teda úplně jiné. Dostat sytou barvu na určité místečko nebyla sranda, to samé s prudkými barevnými přechody – pro ostřejší hranu bylo potřeba počkat dopříště, naopak jemně roztírat přechody bylo potřeba vpodstatě furt. 

Postupně jsem namalovala listy růže, čaj, stůl, růže květy, hrnky, růže znovu a lépe.

Ruce v první vrstvě, stůl zatím „bez skla“.

Ruce světla, ruce stíny, vzor na hrnkách… osm večerů naprostého soustředění, radosti a dalo by se moderně říct flow.

Téměř hotová malba – v rukách je třeba doladit nehty, v konvici odlesky.

Věrnost a realismus (asi to přecijen není hyperrealismus) posuďte sami, já jsem spokojená a naše kuchyň bude obohacena dalším domácím výtvarným dílkem.

Výsledná malba.

A já dumám, co namaluju dál.

Ráda bych tím třeba nějak někde pomohla, podpořila… Ruce jsou pro mě teď výzva doživotní, tak kdyby někdo měl nápad, jak díky malbě těch správných rukou (maséra? babičky s dědou?) pohnout zeměkoulí… ozvěte se :).

Eva

P.S. Děkuju Leošovi za nenásilné vedení, vstupoval mi do toho jen na vyžádání a štětec z ruky vzal jen dvakrát. Moc, opravdu moc si toho přístupu vážím, introvertům zdar.